No Name 5.část

3. června 2012 v 18:18 | Hanako a Minako |  Jednorázovky

Tak další dílek Kamina života :) Co myslíte,jaká neštěstí se v jejím příběhu ještě stanou? nápady do komentů



NO NAME


Píp.......píp.....píp......píp......píp.......pravidelné pípání se ozývalo prostorem. Slyšela jsem ho,byl to hrozný zvuk. Všude kolem mě byla tma,černo černá tma. Slyšela jsem to protivné pípání a ještě něco. Kroky! Někdo nejspíš někam vešel. Odsunutí židle.
Kde to jsem? Co se stalo? Proč tu jsem? Jak dlouho tu jsem?
"Doktore...jak je na tom?" rozpoznala jsem mužský hlas,znala jsem ho,ale nevěděla jsem kam ho zařadit.
"Pád způsobil,i přes přilbu, otřes mozku......Je měsíc v bezvědomí a doufáme,že se co nejřív probere. A když to dobře dopadne,nebude mít ani ztrátu paměti."
"Aha,tak snad to dopadne dobře....."
Chtěla jsem otevřít oči a podívat se,kdo je to v pokoji,ale nemohla jsem. Cítila jsem se tak slabá a unavená. Chtěla jsem z té tmy pryč,už jsem v ní byla dlouho. Usoudila jsem tak podle toho hlasu doktora. POmalu jsem zkusila pohnout rukou. Povedlo se pomalu jsem pohla prsty. Někdo mě za ruku chytl.
"K-kde....t-to....j-j-jsem?" zašeptala jsem tiše
"Jsi v nemocnici.." rozpoznala jsem tátův hlas.
"Tati?"
"Jsem to já holčičko. Všechno bude v pořádku" držel mě za ruku.
Ztěžka jsem otevřela oči. Viděla jsem bílý strop,cítila jsem zápech dezinfekce a slyšela pípání přístrojů. Zase jsem oči zavřela,natočila jsem hlavu na stranu a zase oči otevřela. Uviděla jsem svého otce. Lehce se na mě usmál. Pokusila jsem mu úsměv oplatit,lae cítila jsem se strašně unavená.
"Co se stalo?" hlesla jsem tiše.
"Co vím od Mauriho,tak jsi spadla z Démona,prý se vylekal nějakého psa co se tam zničeho nic objevil.."
"A-aha..." zavařela jsem oči,chtělo se mi spát.
"Jen se vyspi Kami. Až se prospíš bude líp" pohladil mě po vlasech. Lehce jsem přikývla a poddala se spánku. Kdybych byla věděla,že je to naposledy co tátu uvidím. Usnula jsem klidným spánkem,bezesným spánkem. Probudila jsem se až následující den. Rozhlídla jsem se a povzdechla si. Byl to zase jiný pokoj. Byl barevný!!! Oranžovo-zelené zdi,křesla,menší pohovka!! Tohle musela zařídit Mauriho rodina,jinak jsem si to vysvětlit neuměla.
"Kočička se nám už probrala?" ozval se hlas. Někd ose zvedl a přešel k posteli. Podívala jsem se na osobu nad sebou.
Byl to Mauri? NE! Tohle byl Aki!
"Co tu chcete?" zeptala jsem se tiše. Sice jsem se vyspala,ale tělo bylo stále unavené a hlava mě bolela.
"Jsem tu s Maurim,který šle před chvíli za doktorem"
"Aha.." hlesla jsem. Cítila jsem se malátná,jak mi doktoři dávali léky proti bolesti.
"KAMI....." uslyšela jsem Mauriho hlas a chvíli na to mě někdo silně objal. Lehce jsem vyhekla,jelikož jsem to nečekala.
"M-Mauri....prosím pusť..." lehce jsem ho od sebe odstrčila.
"Promiň,promiň...." začal se omlouvat a pustil mě.
"Dobrý....Opravdu" dodala jsem a ztěžka se posadila. Mauri byl okamžitě u mě a pomáhal mi. Pod záda mi dal polštář,aby se mi dobře sedělo.
"Děkuju"
"Není za co" usmál se Mauri a sedl si do nohou postele a pozoroval mě.
"Co se vlastně stalo?" zajímala jsem se
"Vraceli jsme se do stájí,ty jsi jela s Démonem kus přede mnou. Zavolal jsem na tebe a pak se Démon splašil a schodil tě ze sedla. Na louce se totiž objevil nějaký velký pes,který na Démona začal štěkat a on se lekl......" vysvětlil Mauri.
"A-a-aha....Démon je v pořádku?"
"Víceméně jo. Jen měl na levé přední noze oteklý kloub. Ošetřovatel říkal,že bude v pořádku,jen tak týden bez veliké námahy. Měsíc se mu to ledovalo,tak by měl být v pořádku....a vyhlíží tě z boxu" řekl Mauri. Pousmála jsem se a o něco pohodlněji se opřela.
"Jak dlouho tu budu?" zajímala jsem se,ne že by se mi chtělo z nemocnice,ale už kvůli "nové rodině" jsem se zeptala.
"Dneska tě pustí. Táta zařídil,že budeš v domácí péči...." ozval se Aki.
"Přesně. Budeš hezky doma,ve svém pokoji,který už máš zařízený" usmál se Mauri. Donutila jsem se ke hranému úsměvu.
´Těžko budu ve svém pokoji,ani se tam necítím jako doma´ pomyslela jsem si trpce a zavřela jsem oči.
"Kami děje se něco?"
"Ne nic.....jen...jen chci být sama"
"Dobře..." Mauri se zvedl a i s Akim odešli.
Počkala jsem až za nimi klapnou dveře,když se tak stalo,tak jsem koukala na světle fialové povlečení,do kterého se začaly vpíjet slzy,které mi stékaly po tvářích. Nevěděla jsem proč,ale prostě jsem nechala slzy volně stékat. Potřebovala jsem ze sebe dostat potlačované emoce. Po půl hodince jsem se uklidnila a zavřela oči. Přemýšlela jsem.
Ozvalo se zaklepání.
"Je otevřeno..." zamumlala jsem,ale dál jsem nechávala oči zavřený.
Otevřely se dveře a zase se zavřely,kroky směřovaly k posteli.
"Kami jsi v pořádku?" poznala jsem Marutiho hlas.
"Jo jsem" podívala jsem se na něj.
"Opravdu?" lehce mě pohladil po tváři,kde byly zaschlé stopy od slz.
"Ano opravdu,jen se cítím zrazená" povzdychla jsem si. Mauri si ke mě sedl a objal mě. Opřela jsem se o něj.
"Já vím,že si to od svého táty nečekala,ale co jsem se dozvěděl od mojí mámy,tak prý k tomu měl důvod..."
"Jaký důvod?! On má důvod se zbavit svojí dcery??" vyjela jsem na něj zostra. Mauri mě pustil a zvedl se.
"ON MÁ DŮVOD ZBAVIT SE SVOJÍ DCERY??!! NIC BYCH NEŘEKLA KDYBY SI SE MNOU O TOM PROMLUVIL,ALE ON TO PŘEDE MĚ POSTAVIL JAKO HOTOVOU VĚC!!!! TO ROVNOU MOHL ŘÍCT,ŽE MĚ NECHCE MÍT DOMA!!!" zaječela jsem a pak se otočila na bok,čelem ke zdi. Věděla jsem,že nadávám tomu nesprávnému,ale prostě jsem to musela říct. Zavřela jsem oči,aby mi z nich nezačaly téct slzy.
Mauri na mě překvapeně hleděl. Pak se posadil zpátky na postel a lehce mě pohladil po vlasech.
"Promiň Kami,nechtěl jsem tě rozčílit..." řekl tiše
"J-já se o-om-omlouvám...kříčím na tebe,když za nic nemůžeš" ani jsem nevěděla odkdy mu tykám.
Položil mi ruku na rameno. Letmo sem se po něm podívala.
"Opravdu se omlouvám..."
Pomalu jsem se posadila a pak jsem ho prostě objala. Asi jsem potřebovala věděť,že je tu někdo o koho se mohu opřít. Mauri mě po chvíli taky objal. Seděli jsem na proti sobě a já se opřela čelem o jeho rameno. Cítila jsem jak mě hladil po zádech. Zavřela jsem oči. Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděli,ale nechtěla jsem,aby to zkončilo. Mauri jen u mě seděl a přejížděl mi rukou po zádech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | Web | 3. června 2012 v 19:48 | Reagovat

Šmankote, to jsou věci OO" Pěkné, ale vůbec netuším co by se mělo dít dál :D

2 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | E-mail | Web | 3. června 2012 v 21:14 | Reagovat

dokonalé :)) konečně další dílek :)) už jsem se nemohla dočkat :D :D :D :D jinak, prosím další dílek!! :D

3 susu-san susu-san | Web | 4. června 2012 v 19:18 | Reagovat

super honem další dílek už se na něj teším :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama