Jdi za svým srdcem.

6. ledna 2012 v 12:00 | Hanako a Minako |  Jednorázovky
Nedávo jsem se dívala na film Jdi za svým srdcem, a napadl mě námět na povíkdu.Sande s vám bude líbit.
Název: Jdi za svým srdcem.
Pár: SasuNaru, začátek KibaNaru
Varování: shoune ai, mpreg(mužské těhotenství)
Pozn.: Děj je z pohledu Naruta a Sasukeho


-----Naruto----
Seděl jsem v autě na místě spolujezdce a díval se z okna.Můj přítel Kiba řídil a přitom si zpíval nějakou debilní písničku, kterou hráli v radiu.
"Notak připoj se baby, kazíš to!" vykřiknul a upil si z láhve saké. Protočil jsem oči a znovu se podíval na krajinu venku. Náhle moje ruka vystřelila k mému osmi měsíčnímu bříšku.Vzal jsem Kibovu ruku, ve které držel zapalovač, a položil ji na mé břicho.
"Co to k sakru děláš!?" vykřikl naštvaně, když mu zapalovač vypadl z ruky a propadl ven dírou v autě.Ignoroval jsem to.
"Cítíš to?"
"Ne" řekl s nezájmem a chtěl si vytáhnout další zapalovač, ale já ho opět chytnul za ruku a položil ji zpátky.
"Copak necítíš to buch, buch,buch?" řekl jsem. "Tady, tady má srdíčko"
"To není jistý" řekl pouze a zapálil si. Smutně jsem odvrátil pohled když v tom...
"Jé, Wal-Mart!" vykřikl jsem.
"A co?"
"Zastav, musím na záchod" s neochotou zabočil a zastavil.
"jJ a nedal bys mi nějaký peníze?"
"Na co?"
"Mám hlad, chtěl bych si něco koupit"
"Fajn, tady máš deset dolarů, kup si nějakou mysli tyčinku a dělej" vylezl jsem z auta a zamířil na záchody. Když jsem dokonal potřebu, šel jsem se podívat co bych si mohl koupit. No moc velký vyběr jsem neměl. Tady to bylo celkem drahé, asi si budu muset fakt koupit tu mysli tyčinku.
"Dobrý den, přejete si?"ozval se mi za zády sametový hlas.Otočil jsem se a spatřil kluka mého věku, měl černé havraní vlasy a onixové oči, jeho pokožka byla býlá jako sních, na tváři měl milý usměv.
"Eh...no, já jenom, neukázal bystemi kde máte mysli tyčinky?"Překvapeně se na mě podíval.
"Mysli tyčinky, to je všechno...myslím ve vašem stavu...neměl byste si koupit něco víc....je to sice zdravé, ale..." snažil se vykoktat.
"Rád bych, ale bohužel nemám moc peněz, můj přítel mi dal pouze deset dolarů" Chlapec se zamračil.
"To není zrovna moc"
"No, víte on zrovna moc peněz nemá, zatím si nenašel žádnou práci a tak musíme šetřit" snažil jsem se ho obhájit, ale pravda byla taková, že Kiba všechny peníze co dostal od zesnulého strýce prochlastal a nebo vykouřil a tak nebylo divu, že jim zbylo jen tak, tak na jídlo.
"Nechci vás nějak naštvat, ale zdá se mi, že ten váš přítel je nějaký nezodpovědný.Přece...jenom jste v jiném stavu" Nevěděl jsem co na to říct a tak jsem pouze mlčel.
"Víte co, pojďte semnou" řekl a už mě vedl do nějaké uličky. Překvapaně jsem zastvil když začal do košíku, co vzal pocestě, házet sušenky, bonbony, různé light tyčinky , multivitamínpvé nápoje atd.
"Tady máte" podal mi košík, který byl přeplněný jídlem, pitím a nějakými hračkami pro dítě.
"A-ale já si to-"
"Na účet podniku" usmál se a dovedl mě ke dveřím.
"Děkuji..."
"Sasuke, jmenuji se Sasuke Uchiha"
"Naruto,Naruto Uzumaki" podla jsem mu ruku a on ji stiskl.
"Rád jsem vás poznal a ještě jednou děkuji" usmál jsem se na něj a odešel. Cestou jsem se díval na všechno co koupil.Mňam, bylo tam skoro všechno co jsem měl rád. Nachvíli jsem se zarazil. Co řeknu Kibovi, určitě se bude vyptávat a kdybych mu řekl o Sasukem určitě by to neskončilo dobře, Kiba je strašně žárliví. Pomalu jsem zvdenul hlavu od košíku a...v tu chvíli mi vypadl z ruky. Kiba tady nebyl! Jeho auto bylo pryč! Překvapeně jsem došel k místu kde parkoval a našel jsem tam fotoaparát, který jsem nedávnou koupil.Byly tam všechny naše fotky! Všechny! Mě a dítěte, které nafotili mí kamarádi.Zničeně jsem si denul na zem. Určitě se vrátí, určitě! Možná někam odjel natankovat nebo tak.
"Jste v pořádku?" zeptal se mě někdo. Zvedl jsem hlavu a spatřil mladou ženu s tmavě modravými vlasy a bělostnými oči.
"Jo,jo mů přítel odjel jenom někam natankovat" řekl jsem a sanžil jsem se uklidnit. Ona jenom přikývla a, s pozdravem pěkného dne, odešla.

Bylo už půl deváte večer a Kiba furt nikde. Začal jsem propadat beznaději. Co budu dělat.Nemám kde bydlet a jediná hotovost co mám je těch deset ubohejch dolarů.
Bylo už za pět minut devět, pomalu jsem propukl v beznadějný pláč, když v tom se otevřeli dveře a ven vyšel Sasuke.
"Naruto?"řekl překvapeně.
"Co tady děláš?" poklekl ke mně. Řekl jsem mu co se stalo a přitom jsem furt plakal, bylo toho na mě moc.Objal mě začal utěšovat.
------Sasuke-----
Vyšel jsem z obchodu, už jsem měl padla, moje myls se upírala zpátky k blonďatému chlapci.Už od prvního okamžiku mě okouzlil.Ty jeho blonďaté vlasy, nebesky modré oči, milý, nevinný usměv a hlavně to jeho bříško, tolik mu slušelo.Zklamaně jsem si povzdychl, neměl bych si dělat falešné naděje, stejnak už ho nikdy neuvidím, určitě už odjel stím svým přítelem. Ikdyž nechápu co na něm Naruto vidí.Není ani schopný dát mu peníze na pořádné jídlo.To já bych na jeho místě udělal všechno možné, abych mu pomohl.Náhle jsem se zastavil, jelikož jsem uslyšel vzlyky, pohléd jsem dolů a moje oči se rozšířili překvapením.
"Naruto?" zeptal jsem se překvapeně při pohledu na schouleného blonďáčka.
"Co tady děláš?"poklekl jsem k němu.Naruto mi všechno řekl a přitom stále brečel. Objal jsem ho a začal utěšovat, měl jsem na toho kluka fakt pořádný vztek, jak mu to mohl udělat, zvláště když s ním čeká dítě.
"Pššš, pššš, notak neplakej, pro děťátko to určitě není dobré" snažil jsem se ho utěšit, není dobré aby se takto stresoval.Začal jsem se sním kolíbat abych ho uklidnil.Fungovalo to,Naruto se po chvíli přestal třást.
"Děkuji" vzlykl. Chtěl se postavit, ale já ho zastavil.
"Počkej, nemůžeš jen tak odejít, kde budeš spát?"
"Já nevím, asi, asi-"
"Asi půjdeš ke mě"
"Cože???"
-----Naruto-----
Překvapeně jsem ztuhnul.On mi navrhl abych šel k němu? Kluk, kterého jsem teprve dneska potkal.Nevěděl jsem co mám na to říct, ale jinou možnost jsem neměl.Tak jsem tedy přikývl na souhlas.Sasuke se usmál a pomohl mi s nákupem,který mi předtím obstaral, pak mě chytil za ruku a odvedl mě k jeho autu.Bylo celkem luxusní.Šest sedadel pro šest lidí.Silná konstrukce a krásný rudý lak, zřejmě si ho nedávno nechl nalakovat.Pomohl mi se posadit a opatrně mi zapnul pás, aby se něco nestalo dítěti, musel jsem se usmát tomu jak byl opatrný a starostlivý.Potom nastartoval a my se rozjeli k němu domů.
"Nejsi unavený?" zeptal se mě po čtvrt hodině cesty.Trochu jsem příkývl a zívnul.
"No, ta cesta bude ještě trvat tak dvě hodiny, bohužel bydlím strašně daleko, ale už pracuji na tom, že si pořídím byt trochu blíž, kvůli práci" vysvětlil mi.Najednou zastvil.
"Pojď" vytáhl mě ven.Nechápavě jsem zamrkal, nechtěl mě tady snad nechat?!Sasuke otevřel dveře vzadu a já jenom s otevřenou pusou zíral na to jak poslední dvě sedadla přemenil na menší postel, to samé udělal i s prostředními dvěma. První dvě sedadla nechal normálně.
"Tohle auto navrhoval můj nejlepší kamarád,Neji Hyuuga.Sedadla jsou vyrobena tak aby se v případě nouze dala přeměnit na postel, můžou se i spojit" řekl a já jenom přikývl.Potom šel dozadu a z kufru vytáhl tři polštáře a deku, na první pohled obravdu teplou a měkoučkou.Poskládal polštáře a ještě je načechral.
"Lehni si" řekl mi a já si opatrně lehnul.Sasuke mě přikril a já se pod tu deku zachumlal.Bylo mi tak teplo.
"Kdyby něco tak houkni" usmál se na mě.Potom ještě zatáhl okna menšími záclonkami, sednul si zpátky na své místo a opět jsme se rozjeli.
"Dobrou,Naruto"
"Dobrou a děkuji, opravdu moc děkuji"
"Nemáš zač, to je předse samosřejmost" usmál se na mě a pustil rádio, zrovna hráli mou nejoblíbenější písničku,tahle mě vždycky dokázala uklidnit a když jsem byl unavený tak i uspat.
"Mám ji nechat?" zeptal se mě Sasuke.
"Jo, pokud ti to teda nevadí"
"Ne neva" šťastně jsem se usmál.Kiba mi nikdy nedovolil abych poslouchal co jsem chtěl, vždycky jsem musel poslouchat ty jeho stupidní písničky, které se mi nikdy nelíbili. Ani nevím jestli ho potomhle budu chtít ještě někdy v životě vydět.Ne já ho už NIKDY nechci v životě vidět! Tolik mi ubližil! Pomalu jsem se nechál unášet toný písně, které mě pochvíli přenesli do říše snů.
-----Sasuke-----
Pomalu jsem řídil a přitom se díval na cestu před námi.Tady musí být člověk opatrný, zvláště v tuhle noční hodinu.Ještě bude asi tak hodinu trvat než dorazíme na místo.Naruto vzadu už dávno spokojeně chrupkal.Musel jsem se pousmát.Byl tak moc roztomilí, hlavně když spal, vypadal jako anděl.
Spozorněl jsem když jsem si všiml, že mi dochází benzín, naštěstí byla kousek odtud benzíka. Zabočil jsem a za pět minut jsem tam dojel.Opatrně jsem zaparkoval a vystoupil.Pohled mi okamžitě padl na hnědovlasého kluka s červenými trojúhleníky na tvářích, který se líbal s nějkým šedovlasým klukem.Nevím proč, ale měl jsem takový divný pocit když jsem ho spatřil.Nechal jsem to být a začal tankovat.Chvíli to bude trvat tak jsem se rozhodl jít si něco koupit do menšího butiku co tu je.
"Ahoj Leny"
"Čágo Sasuke, jak se vede chlape"
"Dobře, to neuvěříš co se mi dneska přihodilo"
"Notak to jsem zvědav" Začal jsem vyprávět otom jak jsem potkal Naruta v obchodě, jak jsem mu nakoupil, jelikož jeho přítel nebyl schopný dát mu peníze na pořádné jídlo, jak jsem ho našel sedět samotného před obchodem, protože ho tam ten parchant nechal a jak jsem mu nabídl, že ho nastěhuji k sobě.
"To je typické" zamračil se. "Dnešní mládež už nemá skoro žádnou zodpovědnost za svoje hříchy.Klidně si se svým partnerem nebo partnerkou užijou, ale aby potom nesli zodpovědnost za to, že ji nebo jeho přivedou do jiného stavu, tak to ne" řekl a já pouze přikývl.
-----Naruto-----
Probudil jsem se, jelikož se mi chtělo na záchod. Uvědomil jsem si, že stojíme, že bychom tam už byly? Ne, jenom jsme zastvili u benzínky, jak jsem zjistil když jsem se podíval ven.Vylezl jsem z auta a ztuhnul jsem.Byl tam Kiba a líbal se s nějakým šedovlasým klukem.Pochvíli ten kluk odešel a Kiba se otočil.Když mě spatřil ušklíbl se.
"Ale tak tady jsi" řekl a přešel ke mně.
"Au" sykl jsem když mě silně chytil za zápěstí ruky.
"Nech mě bejt, nešahej na mě, vypadni, už tě nechci v životě vidět, ty si myslíš, že ti tohle jen tak odpustím, potom co si mi udělal, že mě tam necháš a pak ti jakože skočím kolem krku!" ječel jsem na něj. V tomi mi přistála facka.
"MLČ!" vyčtěkl a začal mi rozepínat košili.
"Ne-Ne, prosím nedělěj to, nechtoho, ublížíš dítěti!" prosil jsem ho když mi začal rozepínat i kalhoty.Kibu to však absolutně nezajímalo.Pomalu jsem začínal propadat hysterii a prosil o zázrak., když v tom dostal Kiba takovou šlupu pěstí až odletěl dobré dva metry.
"Nešahej na něj ty špíno!" zakřičel na něj Sasuke.
-----Sasuke-----
Vyšel jsem z butiku a při pohledu co se mi naskytl by se ve mně krve nedořezali.Na Naruta se sápal ten hnědovlasý kluk a jak bylo vidět Narutovi to bylo hodně nepříjemné. V ten moment mě přepadl takový vztek.Vyřítil jsem se na toho kluka a vrazil mu takovou až odletěl dobrá dva matry daleko.
"Nešahej na něj ty špíno!" zakřičel jsem na něj.
"Ale, ale, to už sis našel jiného.Ty jsi, ale děvkař Naruto, to ti jedno dítě nestačí" řekl posměšně když vstával a přitom si utíral pramínek kreve, který mu tekl za rtů. V ten moment mi došlo kdo to je, tak to byl ON, ten který tohle všechno Narutovi způsobil.
"Mlč nebo se neznám!" vyštěkl jsem a objal vystrašeného blonďáčka.
"Sorry kámo, ale tohle fakt není tvoje starost, tak vypal!"
"Ne"
"Fajn, když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým" z dálky byly slyšet sirény policejních vozů.
" A k***a!" vyjekl Kiba a vlítl do auta, přičemž zněj vyhodil svého psa, Akamara.
"Vypal psisko!" křikl a snažil se nastartoval, ale nešlo mu to.
"Doprdele, tak jeď!" bylo pozdě, policie už dorazila a zatkla ho.
"Tohle ještě neskončilo, jednou si tě najdu a pak uvidíš!" řekl ještě před tím než ho odvezli a já se vítězně ušklíbl. Pomalu jsem zavdel Naruta k autu, ale on mě zasatvil.
"Počkej" řekl a pohled mu padl psa, kterého předtím ten ten kluk vyhodil.
"To je Akamaru, Kibův pes, dostal ho odemně jako dárek k výročí, ikdyž on mi nic nedal" vysvětlil mi a natáhl k němu ruku.Pes, velikosti poníka, k nám dokulhal.Vypadalo to na zlomenou nohu. Ani o psa se nedokázal postarat!Naruto ho pohladil po hlavě a podíval se na mě.Přikývl jsem.Koneckonců v autě bylo místa dost.
Naruto si lehnul zpátky.
"Jé, počkej musím ještě na záchod! Omluvně se mě podival. Povzdechl jsem si. Sním to nebudu mít teda lehký.Naruto se vydal na záchod a já se zatím podíval na Akamarovu packu. Chtělo by to veterináře, ale už je hodně pozdě.Do zítřka mu bude muset stačit dlaha, kterou jsem mu dal. Akamaru zaštěkal a olízl mi obličej. Ochvíli později dorazil Naruto.Lehnul si zpátky a vedle něj se uvelebil Akamaru.Oba jsem přikril a vyrazili jsme.Bylo něco kolem půlnoci.Naruto pochvíli zase usnul a sním i Akamaru. Zachvíli bychom měli být na místě, ale....
"To snad ne!" zaklel jsem potichu.Před námi byla zácpa a to pořádná!
"A dost, zítra si beru dovolenou na celý týden!" pomyslel jsem si naštvaně a čekal.
Domů jsme dorazili kole páté ráno.
"Ááááááááá, to už jsem tady?" zeptal se Naruto.
-----Naruto-----
Otevřel jsem oči a spatřil celkem útulný dům.
"Ááááááááá, to už jsem tady?" optal jsem se zívnutím. Sasuke se na mě otočil a přikývl. Usmál jsem se a v tom mi pohled padl na digitální hodiny.
"Ježiši, to už je půl paté!?"
"Jo byla totiž zácpa.Touhle dobou už vstávám do práce" zívnul.
"Promiň" sklopil jsem pohled.
"Ale jdi ty, to nebyla tvoje vina, stejnak jsem si chtěl vzít už dávno dovolenou" utěšoval mě a chytl mě za ruku.V tu chvíli mnou projelo menší mravenčení.Sasuke mě zavedl dovnitř.Před útulným krbek, který měl v obíváku rozložil deku a položil tam dvě misky, jednu s vodou a druhou s kuřecími kostmi.Akamrau si tam okamžitě lehl a spokojeně zaštěkal.
"Tady je můj pokoj, tady je koupelna a tady je pokoj pro hosty" ukazoval mi různé místnosti
"Pokud" začal. "Pokud chceš, tak můžeš spát se mnou v pokoji, aby nebyl sám, pokud ale nechceš tak..."
"Ne,ne to je dobré, klidně budu spát u tebe, nechceme být sami"řkel jsem mu a pohladil se po bříšku.Sasuke se umsál a zavedl mě do pokoje.
"Tady máš něco na převlečení, tyhle kalhoty nosila máma když mě čekala" řekl a podal mi je. Převlékl jsem se ani mi nevadilo, že mě Sasuke pozoruje, bylo mi to příjemné.
-----Sasuke-----
Sledoval jsem jak se Naruto převléká, věděl jsem, že bych nemě,ale nemohl jsem odolat.Byl tak překrásný! A jemu to očividně nevadilo.Srdce mi bušelo jak spalšené při pohledu na něj.Měl jsem pocit, že se zblázním pokud se ho okamžítě nedotknu.Pomalu jsem vstal z postele a objal ho okolo pasu.
"S-Sasuke" ucítil jsem jak stuhnul.
"Prosím, ještě chvilku mi dovol takto zůstat, prosím"
-----Naruto-----
Ztuhnul jsem když jsem ucítil jak mě Sasuke objal.
"S-Sasuke" zakoktal jsem.
"Prosím, ještě chvilku mi dovol takto zůstat, prosím" prosil mě.Otočil jsem se k němu čelem.Ten pocit co jsem cítil pokaždé když se mě dotknul.Stejný sem mívla když jsem poprvé potkal Kibu, ale tady to bylo silnější.Obkroužil jsem svoje ruce kolem jeho krku a spojil naše rty. Už vím co to bylo za pocit.Láska!Zamiloval jsem se do něj a to jsem ho teprve dneska potkal.Asi opravdu existuje láska na první pohled a já ji teď pocítil.
Sasuke se do polibku zapojil.Trochu sem pootevřel ústa a on tam okamžitě vlklouzl svým hbytým jazykem.Pomalu si začal hrát s tím mím a přitom mě hladil po zádech. Slastně jsem mu vzdychla do úst, jak mi to bylo příjemné.Opatrně mě položil na postel a já mu sundal tričko.Rukou jsem fascinovaně přejížděl po jeho svalech.
"Miluji tě,Naruto" řekl mi a mě se do očí nahrnuli slzy, slzy štěstí
"Já tebe taky, Sasuke" usmál se na mě a ve společném objetí jsem usnuli.
-----Sasuke-----
Naruto u mě žil už celý měsíc a čas porodu se rychle blížil.Poslední týden jsem byl tak nervozní, že jsem ani oka nezamhouřil.Bratrův pokoj jsme přestavěli na pokoj pro dítě a jeho věci jsme přesunuli do ložnice k rodičům, stejnak semka často vodil svého přítele Deidaru, pokaždé když nás přišli navštívit, a tak se jim věčí ložnice hodila.
Byly dva dny před termínem porodu.Naruto seděl v obýváku a četl si knihu "Jak se dostat po porodu do formy" Akamaru ležel u jeho nohou a já připravoval večeři. V tom někdo zazvonil.Akamaru vyběhl ke dveřím a začal štěkat.
"Klid Akamaru, už jdu"otevřel jsem dveře.Za nimi stál Neji spolu se svou přítelkyní TenTen, dále pak můj starší bratr Itachi a jeho přítel Deidara a nakonec Ino se svým klukem Saiem. Ino a Naruto se potakli ve zdejší nemocnici, kde Ino pracuje a od toho dne se stali moc dobrými přáteli.
"Tak co budoucí tatínku!Jak se vede!" řekl Deidara.Sice to dítě není moje, ale já ho jako vlastní přijal.
"Fajn. Co tady vlastně děláte?" zeptal jsem se jich.
"No co asi, přišli jsem oslavovat, předčasná oslava k narození dítěte!"
"Sasuke co se děje?" vešel tam Naruto.
"Jé, ahoj lidi"
"Ahoj Naruto, jak se cítíš?" zeptala se ho Ino.
"Skvěle"
"Tak dem oslavovat, ne! Přinesli jsme nějakou baštu!" navrhl Deidara a všichni jsme se vydali do jídelny.Oslava trvala dlouho do noci a všichni se skvěle bavili, včetně mě.Ke konci se však stalo něco co nikdo nečekal.Naruto se s výkřikem chytnul za břicho a padnul na kolena.
"NARUTO!!!" vykřikl jsem a přiskočil k němu.
"Co se děje!?" vyjekla Ino a taktéž k němu přiskočila.
-----Naruto-----
Oslava se blížila ke konci a já jsem se skvěle bavil. Vstal jsem, jakože si du pro něco k pití a v tu chvíli se to stalo. Ucítil jsem silné křeče, ta bolest byla tak nesnesitelná, že jsem musel zavřít oči a s výkřikem jsem spadl na kolena.
"NARUTO!!!" uslyšel jsem Sasukeho vyděšený výkřik.
"Co se děje?!" vyjekla Ino a klekla si ke mně.
"Zavolejte sanitku! Bude rodit!" rozkázala.Kolem nastal zmatek, který jsem však přes hrozné bolesti sotva vnímal.
"Ne, odvezuho do nemocnice sám, sanitka by to nemusela stihnout" uslyšel jsem Sasukeho.Pomohl mi se postavit a odvedl mě do auta.
"Saii, skoč knám do ložnice, je tam velká taška, kde má Naruto všechny svoje věci co potřebuje" poprosil ho Sasuke.Sai na nic nečekal. Sasuke mě pomalu položil na postel ze sedadel, kterou Neji připravil.
"Klid Naruto, jenom zhluboka dýchej" snažil se mě uklidit.Itachi si sednul na místo řidiče a vedle něj se posadil Deidara.Sasuke byl semnou vzadu a držel mě za ruku.
"Ano, jistě, děkuji" hopla tam Ino, která zřejmě volala do nemocnice, že už jsme na cestě. Cesta trvala nesnesitelně dlouho a já měl pocit, že snad puknu.

"Neboj se Naruto, to bude dobré" snažil se mně Sasuke utěšit, když mě na vozíčku vezli na operační sál.Ale já věděl, že to nezvládnu.Poznal jsem to už na začátku, když mi praskla voda, cítil jsem, že se mi přiotrávila krev, ale mlčel jsem, chtěl jsem hlavně zachránit dítě, mateřskej pud je skvělej, že?
"Miluji tě Sasuke, poslední měsíc co jsem s tebou strávil byl ten nejlepší v mém životě" řekl jsem mu než jsem upadl do bezvědomí.
-----Sasuke-----
Sledoval jsem jak ho odváží na operační sál.V hlavě mi furt zněla jeho poslední slova, bylo to skoro jako by se semnou loučil. Ne, on bude v pořádku, bez něj nemá můj život žádnou cenu! Zničeně jsem si sednul na židly a čekal.Trvalo to nesnesitelně dlouho a já ze samého stresu usnul, až se mi začala realita smíchávat se světem snů.

"Vy jste pan Uchiha" probudil mě čísí hlas.Přikývl jsem.
"Gratuluji, narodil se vám krásný chlapeček" usmál se na mě a sesřička mi podala malý uzlíček v modré peřince.Musel jsem se posadi, jelikož jsem měl pocit, že mi nohy vypoví službu. V náručí se mi vrtěl malý tvoreček, který mě ve snech pornásledoval celý měsíc. Vůbec nebylo poznat, že to dítě není moje a ani to, že patří tomu hnusnému grázlovi.Chlapeček měl, stejně blonďaté vlásky a oči barvy nebe, jako Naruto.Byl nádherný.
"A co Naruto?" zeptal jsem se.Doktorův výraz se změnil.
"Je nám to líto, snažili jsem se, ale váš partner bohužel zemřel na otravu krve" touhle větou se mi nadobro zbortil svět.Sestřička si malého nachvíli odnesla a já se zničeně posadil na židly, přičemž jsem si vložil hlavu do dlaní a plakal.

O týden později se konal jeho pohřeb.Stál jsem tam společně s Akamarem, ostatní už odešli, a hleděl jsem na jeho fotku. V náručí jsem držel našeho syna, které ho jsem pojmenoval po něm.Začalo pršet.Položil jsem na hrob rudou růži, ale ani tak jsem pohled z fotky nespustil.
"Miluji tě Naruto, nikdy na tebe nezapomenu a nikdy nebudu nikoho milovat tolik jako tebe.A neboj se, o našeho syna se postarám, budeš na něj pyšný" slíbil jsem nad jeho hrobem a pak se společně s Akamarem vydal pryč.

"Pan Uchiha?" strhnutím jsem se probudil.
"Díky bohu byl to jen sen" pomyslel jsem si šťastně.
"Gratuluji, narodil se vám krásný chlapeček" usmál se na mě a sestra mi podala malý uzlíček v modré peřince, chlapeček vypadal uplně stejně tak jako v mém snu, všechno to bylo stejné jako v mém snu a tak mě přepadl strach.
"A co Naruto!" vyjekl jsem se strachem v očích.
"Stav vašeho partnera je stabilizovaný, sice jsme museli provést menší zákrok, abychom odstranili otrávenou krev, ale jinak je naprosto v pořádku, přechvílí se porbral.Klidně za ním můžete nachvíli zajít, je na pokoji č.23" řekl a já jsem se spolu s našim synkem vydal za ním na pokoj.
-----Naruto-----
Sledoval jsem jak se otevřeli dveře od mého pokoje a dovnitř vstoupil Sasuke s našim dítětem.
"Sasuke" zachroptěl jsem znaveně, ale zároveň šťastně. Sasuke se usmál a podal mi uzlíček.Nemohl jsem se na něj vynadívat.Byl překrásný!
"Jak, jak je možné, že můžeš někoho tak moc milovat, když ho vidíš prvně v životě" zašeptal jsem dojatě.Sasuke mě objal.
"Je nádherný, naprosto nádherný" řekl.
"Děkuji ti Naruto"
"Za co?"
"Za to, že jsi a za našeho syna" zašeptal než mě políbil.
"Já ti taky děkuji, bez tebe bych možná teďka někde seděl na ulici a náš syn už mohl být mrtvý"
"A měli bychom taky poděkovat Kibovi" řekl jsem.
"Proč?" pozvedl nechápavě obočí.
"Protože kdyby mě tenkrát neopustil, tak bychom spolu teďka nebyly, ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré" usmál jsem se.
"To je pravda. A to mi něco připomíná!" řekl a stoupnul si.
"Když jsem čekal v čekárně, tak jsem tam usnul a zdál se mi sen, když jsem se probudil došlo mi, že každý další den, může být náš poslední a čas, který spolu strávíme je nenahraditelný a tak se tě ptám...." klekl si přede mě a vytáhl rudou krabičku.
"Uzumaki Naruto, vezmeš si mě?" otevřel ji a já spatřil nádherný prsten.
"Jasně že ANO!" vydechl jsem a objal ho kolem krku. Sasuke mi navlékl prsten a políbil mě.
-----Sasuke-----
Je to už 3 roky od oného dne kdy jsem potkal Naruta. Zrovna stojíme před oltářem a říkáme si svoje "ano".Naš syn, které mu jsem dali jmého Daisuke sedí na židly vedle Iny.Na Narutovi byly vidět známky pokročilého těhotenství.Byl jsem tolik šťastný.Měl jsem všechno co jsem si kdy přál. Dobré přátele, užasnou rodinu a toho nejkrásnějšího a nejlepšího manžela na světě. Nikdy nedovolím aby nás něco rozdělilo.Budu je všechny tři chránit holým životem.Tohle je můj celoživotní slib.
"Sasuke Uchiho, berete si zde přítomného pana Uzumakiho, budete ho milovat v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci dokud vás smrt nerozdělí"
"Ano" odpověděl jsem.
"Můžete si navléct prstýnky" řekl kněz. Neji, který byl zde jako můj svědek, nám podal prsteny.Navlékl jsem ho Narutovi na prst a on udělal to samé.
"Tímto vás prohlašuji za manžele, smíte políbit ženicha" řekl a já se pomalu naklonil k Narutovi.Naše rty se spojili ve vášnivém a lásky plném polibku, který tímto uzavřel naše životy dohromady.
THE END.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:38 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Sasoa Sasoa | Web | 25. ledna 2012 v 15:00 | Reagovat

Dobrý, ale z mého Kibíka si tu udelala totálniho idiota T_T No což je to dobrá jednorázovka a mně se i tak líbi :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama