Proroctví - Kapitola 4

3. září 2011 v 16:22 | Hanako a Minako |  Proroctví
Takže semka dáváme 4. kapitolu, která zde měla být už včera. Snad se vá bude líbit.
P.S: Chyby ignorovat xD
Hanako: Normální
Minako: Tučné, kurzíva

Kapitola 4 - Pátrání



V celé místnosti nastalo hrobové ticho.
"C-Cože" vytřeštila Hanako oči.
"Je to tak. Utekl. Běžel jsem zaním, ale stratil se mi. Myslím, že měl namířeno sem!"
"Proboha!" vyjekla Ino.
"Ale kde může být?"
"A proč utekl?" zeptala se tiše Hinata.
"To netuším, ale teď je nejdůležitější ho najít. Schyluje se totiž k bouřce" řekla Minako.
A opravdu, zdálky už bylo slyšet hřmění. Tohle však nebyla obyčejná bouřka. Tahle bouřka byla vyjímečná. Říkalo se jí "Smtící bouře" nebo také "Posel smrti". To proto, že při ní vždycky někdo zemřel. Objevovala se tady každý rok a trvala celý týden. Vesničané však už věděli co dělat. Proto nebylo divu, že všichni teďka scháněli jídlo na celý týden. Volali svý rodinám aby se schovali atd. Málem na ni zapoměli a to by možná bylo to poslední co by kdy udělali.
"TICHO A POSLOUCHEJTE!" zakřičela Tsunade, do nastalého hluku. Všichni zmlkli a poslouchali.
"Sasuke, Naruto, Hanako, Minako, Sai, Ino, Sanade a Hinata se vydají hledat Daisukeho! Chouji, Yamato, Juugo, Suigetsu a Neji půjdou zabespečit, všechny potoky, rybníky a hlavně naši přehradu aby nás nezasháhli záplavy! Kakashi, Kiba, Shino, Shikamaru, Karin, TenTen, Lee a Gai půjdou dohlížet aby se všichni vesničané dostali včas a v pořádku do svých domovů. Bezdomovce dopravte do ústavu, který jsme pro ně zřídili! Dělejte, času není nazbyt!" rozkázala.
"HAI!" ozvalo se sborově a všichni se vydali plnit svoje úkoli.
"Hodně štěstí" popřála jim Hokage v duchu a spolu se Shizune a Jirayou se vydala do svojí kanceláře.

"Sasuke" ozvalo se z jeho vysílačky. Zrovna spolu s ostatními skákal po větvích a pátral posvém ztraceném synovi.
"Ano Juugo"
"Omlouvám se"
"Ne, to nebyla tvoje chyba, teď se tím už nezabívej. Soustřeď se na úkol co jsi dostal od Hokage-sama"
"Máš pravdu, děkuji. Hodně štěstí, doufám, že ho najdete"
"To já taky" pomyslel si Sasuke.

Po nějaké době se všichni zastavily.
"Takhle to nejde, musíme se rozdělit jinak ho nenajdeme.Sasuke ty půjdeš na sever. Naruto na jih. Já na východ. Hanako na západ. Ino na jihovýcho. Hinata na jihozápad. Sanade zase na severozápad a Sai na severovýchod. Pokud ho někdo najdete okamžitě nahlaste vysílačkou! Musíme si pospíšit, jak řekla Tsunade baa-chan, času není nazbyt" rozkázala Minako.
"Ano!" všichni udělali jak řekla.
Minako se vydala východním směrem, ale po několika metrech se vydala směrem, kterým šel Sasuke. Po cestě se přeměnila na obrovského černého vlka, velikosti člověka.

Sasuke mířil na sever a nezabýval se tím, zda ho někdo sleduje nebo ne. Cítil se velmi mizerně, že se mu ztratil syn.
Sasukeho přepadl pocit, že jde správným směrem. Přidal a snažil se někde zachytit Daisukeho charku.
Už asi tři hodiny bloumal hustým lesem, zatím bezůspěšně. Najednou však něco zaslechl. Znělo to jako pláč, pláč dítěte. Sasuke neváhal a vydal se tím směrem, asi po půl hodině našel Daisukeho, jak sedí na velkém kameni a vzlyká do kolen.
"Daisuke....co tu prosím tě děláš?" optal se Sasuke a pomalu k němu došel. Daisuke sebou cuknul a otočil se po hlase.
"Tati? Co tu děláš?" otřel si slzy
"Hledáme tě. Víš jaký si nám nahnal strach? Zvláště mamince?" sednul si k němu a objal ho kolem ramen. Daisuke se k němu přitiskl a začal znova brečet.
"Proč si utekl?" hladil ho Sasuke ve vlasech.
"V porovnání se Sosukem a Kisukem si připadám neschopným a slabý. I Kumiko dosáhne toho co chce a to je to holka! A pak jsem slyšel maminku jak se baví s tou růžovlasou holkou. I maminka si myslí, že jsem neschopný" huhlal Daisuke. Sasuke ho pevně objal.
"To není pravda. Ty, Kisuke a Sosuke jste každý jiný, každý z vás umí něco jiného. A maminka si to o tobě nemyslí, jsi ještě dítě. Časem se ti to co chceš povede, ale nesmíš to vzdát" povzbudil ho Sasuke a usmál se na něj. Daisuke se na něj podíval a přikývnul.
Najednou se ozval hvyzd letící zbraně, Sasuke vytasil katanu a zbraně odrazil. Aktivoval sharingan, rozhlédl se po okolí a spozoroval asi dvacet ninjů z Kamenné vesnice. Postavil se do bojové pozice. Lesem se ozvalo táhlé, hrozivé zavití, které nahánělo strach. Daisuke se vyděšeně rozhlédl. Sasuke se znova rohlédl a zaregistroval chakru asi tak pětkrát větší než chakra všech dvaceti ninjů dohromady.
"Daisuke, ničeho se neboj. Dám ti teď do ruky svojí katanu a budeš je jí bránit, jasné?!" řekl Sasuke a dal Daisukemu do ruky svou katanu a sám vytasil několik speciálně upravených kunaiů.
"Tak se ukažte nebo jste takový sraby, že budete útočit z úkrytů?" křikl Sasuke a počkal až ti ninjové vylezou.
Před ním se objevilo dvacet ninjů z Kamenné vesnice.
"Co chcete?"
"Přilši jsem si pro vaši zkázu, ninjové z Konohy, vy jste vždycky patřili mezi naše nepřátele a tím, že vás teď zabijeme ukážeme jak silná je naše vesnice. Hlavně proto, že jste Uchihové" předstoupil před ně, zřejmě jejich velitel.
"To že chcete napadnou mě, to chápu, ale dovolovat si na malé dítě? To je podle mě pěkná srabárna"
"Co jsi to řekl!?" vypadalo to, že ho opravdu naštval.
V tom se za Sasukem a Daisukem vynořil obří černý vlk, velikosti člověka, když stál na všech čtyřech tlapách. Vlk ihned zmizel a pohyboval se v kruhu kolem Sasukeho, Daisukeho a kamenných ninjů. Sasuke vlkovu přítomnost vnímal, ale soustředil se na ninji, kteří na ně zaútočili zemními technikami a několik z nich se pustilo do boje na blízko. Dva z nich začali útočit na Daisukeho, který se začal bránit katanou a dařilo se mu to. Sasuke si vzal na starost ten zbytek.
Jeden z ninjů co bojovali z Daisukem, se mu dostal do zad a chtěl mu zasadit poslední ránu, ale někdo mu v tom zabránil. Než se vůbec ninja dotkl malého Daisukeho tak mu někdo prokousl tepny na krku a tak padl mrtvý k zemi. Daisuke vykryl útok ninji a otočil se, aby se podíval, kdo mu zachránil život. Před Daisukem se tyčil obří černý vlk, který měl hlavu skloněnou tak, že se díval Daisukemu do očí. Daisuke na něj užasle hleděl. Vlk něco zavrčel a popadl Daisukeho zezadu za triko a vysadil ho na záda. Daisuke se jednou rukou chytl vlka za srst na krku a v druhé ruce svíral katanu. Chlapec měl pocit, že tomu vlkovi může plně důvěřovat. Vlk tiše štěkl a rozeběhl se na pomoc Sasukemu, který likvidoval jednoho ninju za druhým, ale bylo jich moc. Vlk doběhl za Sasukeho, popadl ho za triko, vysadil ho za Daisukeho a zmizel mezi stromy. Daisuke ležel vlkovi na krku a pevně se držel. Sasuke byl také předkloněn, takže se vlka držel se za srst na krku.
"Mám Daisukeho" řekl Sasukeho do vysílačky
"Výborně Sasuke" ozval se Hanačin hlas,ve kterém byla slyšet úleva.
"Kde jste?" ozval se Sanade
"Za chvíli se setkáme tam, kde jsem se rozdělili" řekl Sasuke a počkal si na souhlas.
Vlk se hnal dál lesem, najednou se ozval výbuch v místech, kde ještě před chvíli bojovali. Sasuke otočil hlavu a spatřil jen velký oblak černo-rudého dýmu. Sasuke zase otočil hlavu dopředu a hleděl vlkovi na krk. Vlk začal tiše vrčet, aby dal najevo, že se blíží na místo setkání. Sasuke trochu pevněji sevřel vlkovu srst. Vlk se na něj po očku podíval a odrazil se k mohutnému skoku ze skály dolů, kde už byly ostatní členové pátrací skupiny, jen Minako chyběla.
"Kde jsou? Snad se jim nic nestalo, když se ozval ten výbuch" ozvala se ustaraně Hanako. Najednou mezi ně dopadl obří vlk, který nesl na zádech Sasukeho a Daisukeho. Všichni vytasili zbraně, aby se mohli, když tak bránit. Vlk si je pozorně prohlédl a pak si lehnul na zem, aby z něj mohli Sasuke a Daisuke slést.
"Daisuke" vykřikla Hanako a už ztraceného syna objímala. Daisuke jí objetí opětoval. Sasuke k nim přistoupil a oba je také objal. Všichini byli rádi, že se Daisuke našel a hlavně, že je v pořádku. Vlk se posadil a zavětřil, pak začal vrčet a šťouchnul do Daisukeho. Hanako se na vlka podívala. Vkl něco tiše zaštěkal a popadl Daisukeho a posadil si ho na záda, pak popadl za triko Sasukeho, Hanako, Naruta, Hinatu, Inu, Saie a Sanadeho. Všichni mu seděli na zádech. Vlk se podíval do zadu za sebe a spatřil přibližující se bouřku. Něco zaštěkal a rozeběhl se směrem Konoha. I přes zátěž, kterou nesl na zádech běžel vlk poměrně rychle a tak se za chvilku dostali do Konohy.
Zastavil před branami vesnice a čekal až zněj ostatní slezou. Potom si je všechny ještě jednou prohlédl, zavil a nakonec zmizel v houští lesa.
"Co to...co byl ten vlk zač?" přiběhl k nim vyjevený Kotetsu. Takhle velkého vlka v životě neviděl.
"Nevíme, ale jedno je jisté, ten vlk nám hodně pomohl" řekl Sasuke a rozcuchal Daisukemu vlasy.
"Měli bychom se jít schovat. Zachvíli to začne!" zakříčela Hinata aby přehlušila velký vítr, který začal zničeho nic vát a naznačoval příchod blížícího se nebezpečí. Kotetsu a a Izumo začali pomalu zavírat bránu.
"A co Minako, kde je!?" zakřičel Naruto, když si uvědomil, že se ještě nevrátila zpátky.
"Tady jsem!" ozvalo se a před ně dopadla rudovláska.
"Takže jste ho našli" vydechla uleveně, ikdyž to už věděla od samého začátku.
"Musíme se rychle dostat domů" řekl Sanade. Sasuke popadl Daisukeho a vysadil si ho na záda. Všichni se rozeběhli směr Uchiha čtvrť.

"Mami, tati, Daisuke!" zakřičel Sosuke a společně s Kisukem jim běžel naproti.
"Konečně jste tady!"
"Kumiko, pojď musíme jít domů, bouřka se blíží!" zakřičela na ni Minako.
"Už jdu!" doběhla k nim.
"Inori, pospěš, my musíme jít taky!" Inori přiběhla ke svým rodičům, Saiovi a Ině. Poslední černovlasá holčička s bělostnými oči, doběhla k Hinatě a Sanademu.
"Tak my už jdem, dávejte na sebe pozor!" rozloučila se Ino.
"Vy taky!" oplatila ji Hanako. Všichni ostatní se taky rozloučili a vydali se do svých domovů.

"Sasuke, zabedni všechna okna a dveře" řekla Hanako. Sasuke, který se tu moc dobře vyznal, idkyž tady byl sotva den, tak učinil. Důvodem bylo, že tohle byl jeho starý dům, kde žil ještě jako malý. Byl to nejskvostnější za všech domů co tu byly, jelikož to byl dům hlavy klanu Uchiha. Sasukeho tak přitom zabedňování oken napadlo, že teď když je Itachi mrtvý je teď hlavou klanu on, idkyž ten klan zatím nebyl kdoví jak velký, teď už věřil, že jednou zase bude a možná i víc.
"Hotovo"
"Já taky"
"Kde jsou chlapci?"
"Hrajou si v obýváku. Já jdu připravit něco k jídlu." řekla a vydala se do kuchyně.

"Kecáš, táta ti ji fakt dal" zaslechl když vešel do obýváku.
"Jo, dal mi ji abych se jí bránil, když nás napadli ti ninjové"
"Ukáž, můžu si ji podržet?" ozval se Kisukeho hlas
"Jo, tady máš"
"Páni" řekl, když ji držel v rukou.
"Líbí se vám?" zeptal se s úsměvem, opírajíc se o futra dveří. Všichni tři se na něj otočili.
"Ano" přikývli. Sasuke se zasmál.
"Pojďte, maminka už chystá večeři" oba dva vyskočili a došli k němu.
"Tady máš tati" podal mu Kisuke jeho katanu. Sasuke si ji vzal, zastrčil ji do pouzdra a šel ji postavit vedle krbu. V tom se zarazil. Pohled mu totiž padl na fotku jeho rodiny, která stála na krbové římse. Když Itachi vyvraždil celý klan, tak ho odtam odtrhl, ale teď byla v pořádku.
"Tu fotku jsem vyměnila" ozvalo se odedveří.
"Cože?"
"Tu fotku jsem vyměnila" zopakovala.
"Když jsem zařizovala dětský pokoj, tak jsem se prohrabovala v Itachiho starých věcech a našla jsem tam tuhle fotku, tak jsem ji vyměnila za tu roztženou" Sasuke ji na to nic neřekl a znovu se zahleděm na fotografii, přinášelo to vzpomínky.
"Večeře bude za pět minut" oznámila a nechala ho samotného.

O dům dál.
"Snad jsou ostatní v pořádku" řekla Minako, když hleděla ven na přibližující se bouři.
"Neboj, oni se o sebe umí postarat" usmál se na ni blonďáček, který společně s Kumiko prostřel stůl.
"Jo, máš pravdu" usmála se a na stůl nesla sladce vonící rámen.

"Sasuke, já to zvládnu, ty se postarej ať jdou kluci spát, zachvíli to začne a bojím se, že pak už neusnou vůbec" řekla mu Hanako, když ji chtěl jít pomoci umýt nádobí.
"Není na to trochu brzy?" no, není se čemu divit, bylo teprve osm večer.
"Já vím, ale venku už je tma jako kdyby byla půlnoc"
"Tak fajn"
"Děkuji" usmála se. Sasuke ji políbil na tvář a vydal se do klučičího pokoje. Ironií bylo, že to byl jeho starý dětský pokoj.
Jak šel kolem koupelny, zaslechl zní Daisukeho hlas, jak svým bratrům dopodrobna líčil, co se stalo když je napadli. Sasuke se opřel o zeď a poslouchal.
"Ti snad budou zachvíli chtít i vlastní katanu" pomyslel si, když se kluci začali bavit o různých fintách, které by s tou katanou udělali. Podíval se na hodiny, které vyseli naproti na zdi. Bylo půl deváté.
"Kluci, nechci vás vyrušovat, ale měli byste si pospíšit, maminka chce aby jste šli brzo spát" zaťukal na dveře
"Chjo" ozvalo se třikrát. Tomu se musel upřímě zasmát.O pět minut později vylezli, umytí a převlečení.
"Tak pojďte"
Jakmile vešli do pokoje ozavala se obrovská rána.
"Je to tady" pomyslel si starší černovlásek, stejně jako celá vesnice.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maj-ky Eny Maj-ky Eny | Web | 5. září 2011 v 21:03 | Reagovat

Krásný web i povídky jsou skvělý.. Moc povedený =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama