Proroctví - Kapitola 1

12. srpna 2011 v 12:59 | Hanako a Minako |  Proroctví
První díl naší povídky. Snad se vá bude líbit.
P.S: Chyby ignorujte xD. Ti co tuhle povídku už četli, si všimnou JEDNÉ nové postavy, kterou jsme tam přidali.
Hanako: Normálně
Minako: Tučně, Kurzíva

Kapiotla 1 - Návrat




Seděl na skále kouske od skrýše Akatsuki. Jemný vánek si pohrával s jeho havraními vlasy, které mu vzadu mírně trčely a v uhlově černých očích se odrážel lesk hvězd, jenž zářili na noční obloze. Jeho tvář byla, jakoby, vytesaná z kamenne, jelikož, stejně jako z jeho pronikavých očí, z ní nešli vyčíst žádné emoce. Avšak, ikdyž to tak navenek nevypadalo, byl uvnitř velmi zahloubán. Přemýšlel. Osvém bratrovi, o Konoze, svých přátelích, sestře, ale hlavně o ní. O dívce, která mu ukradla srdce a jenž mu změnila život.

Potkal ji před třemi lety, spolu s jeho sestrou, a okamžitě se do ní zamiloval. Tehdá mu bylo pouhých šestnáct let, takže to bral pouze jako pouhé pobláznění. Nechtěl si totiž tehdá připustit, že by dokázal někoho doopravdy....
Milovat.
Povzdechl si, chyběla mu, tak strašně moc.

A nebyla jediná, byly tu i další, jeho sestra Minako. Tehdá tomu nechtěl uvěřit, ale byla to pravda. Musel se pousmát, když si vzpoměl kolik spolu prožili legrace než znovu odešel.

Pak tu byl Naruto, jeho nejlepší přítel, ten, kterýmu aspoň trochu dokázal porozumět, ten, jenž zakusil stejnou bolest ze samoty jako on, ikdyž trochu jinak.

Dále pak jeho přátele z děctví, ze kterých mu asi nejméně chyběla Sakura. Holka, jenž ho v jednom kuse otravovala a furt zaním lezla. Člověk by řekl, že potomvšem co ji udělala by KONEČNĚ dostala rozum a pochopila, že on ji NIKDY nebude mít rád, ale ne! Pár měsíců, potom co utekl, ji potkal znovu, snažil se ji tehdá zabít a malém by to vyšlo kdyby ji Kakashi a Naruto nezachránili. Ale dokonce ani POTOMHLE ji to prostě nedošlo a furt si myslí, že ji někdy bude mít rád. Vždyť on ji nebral ani jako kamarádku, natož aby ji někdy miloval.

Nakonec zbýval jeho bratr Itachi. Při vzpomínce na něj ho bodlo u srdce. Byl to jeho starší bratr, kterého vyždycky obdivoval a chtěl se mu vyrovnat. To že ho zabil si nikdy neodpustí. Ta nenávist, kterou k němu cítil se vytratila ve chvíli kdy se dozvěděl tu krutou pravdu.
A to ho zavádí k oné otázce, má Konoze odpustit a vrátit se zpátky, a nebo ne?
Nemohl se rozhodnout, ta pravda kterou se dozvěděl byla až příliš bolestivá, ale nadruhé straně, kdyby se vrátil zase by byl se svými přáteli a hlavně s ní.
Poprvé za celý život nevěděl co má dělat.

"Ach Itachi, takhle bys to nechtěl, že ne" upřel svoje oči na kulatý měsíc.
"Poraď mi, co mám dělat?" v tom zavál vítr a k Sasukemu dolétli dva listy.
První byl uschlý, hnědý a skoro se rozpadal. Druhý byl krásně zelený. Sasuke zavřel oči a natáhl ruku. Pochvíli je otevřel a pousmál se. Sevřel dlaň a skočil dolů na zem.

"Sasuke" oslovil ho jeho vysoký, zrzavý týmový partner.
"Jugoo, přiveď semka Suigetsa a Karin" rozkázal. Jugoo se ani nevyptával proč a šel. Sasuke se znovu zahleděl na list, který svíral v ruce.
"Snad dělám dobře"
Ochvíli později se Juugo vrátil. V patách s rudovlasou dívenkou s brýlemi, jež za ruku svíral šedovalsý kluk. Od té doby kdy ji Sasuke málem zabil, svoje chování k němu změnila. Už po něm nešílela a zaměřila se radši na někoho jiného. Tím někým se stal Suigetsu. Právě jenom kvůli němu se vrátila zpátky do týmu.
"Sasuke, co se stalo?" zeptala se ho Karin.
Než ji však stačil odpovědět byl přerušen.
"Sasuke-kun" ozval se mu za zády ulisný hlas. "Madara si s tebou chce promluvit"
"Už jdu, Kabuto" řekl, pak se podíval na členy svého týmu a kývl, jakože na něj mají počkat.

"Co chceš Madaro?" zeptal se, když vešel do jeho komnaty.
"Mám protebe a tvůj tým misi"
"Poslouchám"
"Jeden náš zvěd nás informoval, že se ve vesnici Konoze objevil další Uchiha. Moc informací otom však nemáme a tak chci aby si se ty a tvůj tým vydali to prozkoumat jestli je to pravda" Sasuke pouze kývl hlavou a odešel. Ikdyž nedával nic na jevo, byl trochu zaskočen. Další Uchiha? Nemyslí tím náhodu Minako. Možná ano. Madara nemá ani tušení že má Sasuke sestru.
Šel tmavou chodbou, jenž osvětlovaly pouze louče s ohněm. Když procházel kolem zdi, na ktreré bylo umístěno několik výbušných lístků, které bi, co nemají sharingan, nebo jinou oční techniku, sotva viděli, zastvil se. Zase z ní slyšel nějaké zvuky. Už dlouho ho zajímalo co se vevnitř ukrývá, ale nidky se tam nemohl dostat. Jediný kdo znal způsob byla Madara a ani ten mu neřekl, co zatím vězí. Chtěl se tam párkrát podívat i sharinganem, ale Madara to moc dobře střežil.
Ještě chvíli hypnotizoval tu zeď pohledem, poté se otočil a pokračoval v cestě.

Uchiha vyšel ven z úkrytu, kde na něj čekal jeho tým.
"Máme misi, zbytek vám povím cestou, teď jdeme" oznámil jako by se nechumelilo. Vyrazili. Asi tak půl hodiny běželi dokud Sasuke nezastavil.
"Co je?" nechápal Suigetsu.
Chvíli bylo ticho dokud...
"Vracím se do Konohy" všem z týmu Taka spadla brada.
"Cože???" ozavlo se třikrát.
"Slyšeli jste, vracím se zpátky"
"Ale proč?" otázal se šedovlásek
"Protože tak by to Itachi chtěl" sevřel v ruce list, který celou dobu držel v dlani. Nikdo nevěděl co na to říct.
"Ale co ta mise od Madary?" zeptala se pochvíli Karin.
"Ta mise je právě dobrou záminkou jak se tam dostat. Madara mi oznámil, že se v Konoze vyskytuje další Uchiha a my že to máme prozkoumat, já osobně mám asi představu o koho se jedná a vy myslím, že taky" ostatní přikývli, oni jediní tři věděli, že má Sasuke sestru.
"Mimo to vás nenutím aby jste šli semnou, takže pokud nechcete..."nedokončil, jelikož ho přerušil Suigestu,
"Jsme přeci tým, nebo snad ne?" ušklíbl se Suigetsu. Sasuke ne něj překvapeně pohlédl.
"Jasně, že jdem s tebou" Sasuke se ponich vděčně podíval a pak se opět vydali na cestu.

Mezitím v Konoze, kde už panovala noc stála v jednom domě v Uchiha čtvri mladá dívka s tmavě modrými vlasy, jenž ji sahali až po pas. Svoje černé oči upírala na oční oblohu a přitom myslela na svoji lásku. Tři roky. Uý to byly tři roky, co ho naposledy spatřila a pomalu začínala ztrácet naději, že se ješttě někdy vrátí.
V tom ji vyrušilo otvíraní dveří.
"Co se děje, zlatíčka?" zeptala se tří černovlasích chlapců, kteří stáli ve dveřích. Při pohledu na ni ji bodlo u srdce. Byly mu tak podobní. Stejné havraní vlasy, stejné oči, stejný úsměv...
"Měli jsme zlí sen, maminko" řekl jeden znich jenž v ruce svíral plyšového méďu. Druhý měl v náruči plyšového zeleného dinosaura a třetí zase bílého králíčka.
"Pojď te ke mně kluci, nemusíte se bát, byl to jen zlí sen" vzala si je do náruče a sedla si s nima na postel.
"A pročpak nespíš ty, maminko" zeptal se druhý.
"No, nemohla jsem usnout, Sosuke"
"Tak si měla zlí sen?"
"Ne, neměla Daisuke" usmála se na třetího chlapce.
"Budeš nám vyprávět pohádku" zeptal se ji Kisuke
"Ale vždyť už jsem vám ji vyprávěla"
"To nevadí, prosím maminko" zaškemrali všichni tři.
"Dobrá a jakou by jste chtěli?"
"Tu o našem tatínkovi!" řekli naráz. Minako se nachvíli zarazila, ale pak se dala do vyprávění. Zrovna byla uprostřed, když ji vyrušil hluk z kuchyně.
"Co to bylo?" zeptal se vystrašeně Daisuke.
"Kluci, chovejte se a buďte potichu" řekla jim, když uslyšela kroky míříci k nim do ložnice. Kluci se shovali do skříně a Hanako si připravila svůj kunai.
"Musím je ochránit ať se děje co se děje" pomyslela si odhodlaně
"Kdo jsi!" vykřikla když neznámý vetřelec vstoupil. Chvíli bylo ticho.
"Ty jsi mě už nepamatuješ?" Hanako málem upustila kunai.
Ten hlas, to přece nemohl být...
"Sasuke?" zeptala se nejistě. V tom osobu před ní osvítila měsíční zář.
"Sasuke" vydechla a padla mu do náruče. Sasuke ji objal.
"Tolik si my chyběl" začali ji téct slzy po tváři
"Ty mě taky"
"Co tady vlastně děláš?"
"Vrátil jsem se"
"Proč?"
"Kvůli tobě a Minako, Narutovi a ostatním, ale hlavně kvůli tobě" ještě víc si ji na sebe natiskl.
"Mami???" ozvalo se a ze skříně vystoupili tři malý chlapci. Sasuke na ně vytřeštil oči.
"Kdo to je?" zeptal se Hanako. Ta se zarazila, jak mu to měla říct?
"To jsou moji synové, Sosuke, Daisuke a Kisuke" přistoupila k nim.
"Synové? Ty někoho máš?" zeptal se zklamaně Sasuke.
"Ne, jsem na ně úplně sama, ale jejich otce naštěstí znám"
"Aha" řekl jen a zadíval se na tři malé chlapce, kteří na něj hleděli poněkud překvapaně.
"A proč s jejich otcem nežiješ?" zajímalo ho.
"On před třemi lety utekl" polkla. Sasukemu to okamžitě došlo.
"Hanako, to-to já?" vykulil na ni oči. Hanako pouze přikývla.
"Maminko, tak tohle je tatínek, jak si nám o něm vyprávěla?"
"Ano Sosuke, to je on" přikývla.
"Nechceš se snimi seznámit?" zeptala se ho
"No já nevím..."
"Jen se neboj oni tě neukousnou" zasmála se
"Pojďte kluci" chytla Sosukeho a Daisukeho za jednu ruku, Kisuke se ji držem za lem její noční košile, a přivedla je k Sasukemu. Ten chvíli váhal ale pak se pousmál, sklonil se a natáhl k nim svou náruč. Všichni tři mu do ní radostně skočili.
Sasuke se ještě víc pousmál a pevně je k sobě přitiskl. Hanako ten obrázek pozorovala a pak se rozbrečela. Sasuke pustil chlapce a přistoupil k ní. Chvíli na ní koukal a pak si jí vtáhl do náruče. Hanako ho objala kolem pasu a nechala slzy volně stékat po tváři.
"Zlato…copak ti kdo udělal, že brečíš?" optal se Sasuke a hladil jí po rozpuštěných tmavých vlasech, které ji sahaly až po pas, pak jí od sebe trochu odtáhl a setřel jí slzy.
"To….to jsou slzy štěstí" odpověděla Hanako a usmála se, potom se sklonila k chlapců a pohladila je po vlasech.
"Měli byste jít spát. Tatínek půjde taky spát, protože zítra ho čeká náročný den" řekla Hanako a šla chlapce uložit do pokojů. Sasuke počkal až se vrátí.

O dva domy dál, procházela chodbou rudovlasá dívka. Zrovna šla z dětského pokoje, když jí přepadl divný pocit, že se někdo důležitý vrátil.
"Vítej doma bráško. Uvítání tě nemine" řekla si spíš pro sebe a šla do ložnice.

Druhý den ráno se vzbudila těsně před úsvitem. Vstala zapadla do koupelny, pak zamířila dok kuchyně kde připravila snídani pro sebe a Kumiko. Po chvíli do kuchyně došla rudovaksá holčička, s blonďatými konečky. Posadila se ke stolu a začala jíst.
"Kumiko já si ještě musím něco zařídit a tak tu počkáš. Za chvíli by měla příjít teta Hanako se Sosukem, Kisukem a Daisukem" řekla Minako a stáhla si vlasy do culíku.
"Dobře" řekla Kumiko. Minako se usmála, políbila jí do vlasů a zmizela.

Objevila se u Hanako v kuchyni.
Minako na sobě měla černé krátké kraťásky, vysoké ninja boty, černé uplé tílko na ramínka, které jí zpevnilo a chránilo hruď, přes tílko měla tmavě fialovou flanelovou košili, kterou měla zavázanou pod prsy. Lokty a holeně jí chránily chrániče, na zádech měla připevněné katany, které byly vyrobeny se speciálního kovu. Stejnou katanu měla i Hanako.

"Dobré ráno Minako, čekala jsem, že se tu ukážeš" ozvalo se ji za zády.
"Tobě taky Hanako" otočila se s úsměvem na svoji nejlepší kamarádku, která seděla na židli s nohama přes sebe a pila čaj.
"Jaktože si tak brzo vzhůru?
"Nemohla jsem už spát, tak jsem si řekla, že půjdu přichystat snídani"
"Takže se vrátil, viď"
"Ano, zrovna spí v ložnici"
"A co chlapci, jak na něj reagovali?"
"Ti byly štěstím bez sebe"
"Ty jsi asi taky hodně šťastná"
"To ano. Nedáš si čaj" nabídla jí.
"Jistě ráda" přikývla
"Broskev nebo třešeň?"
"To je jedno" posadila se ke stolu.
"A co ty a Kumiko, jak se vám vede?" zeptala se když dala vařit vodu
"Skvěle, jenom Kumiko si už pár dní stěžuje, že ji chybí táta"
"Však on se brzo vrátí" postavila před ní třešňový čaj.
"Arigato" napila se z něj.
"Jeti jasný, že když se vrátil, tak to teďka bude všechno úplně jiné, hlavně s NÍ" zdůraznila poslední slovo.
"Nevím, o čem mluvíš"
"Ale ty víš, moc dobře to víš, teď když je Sasuke zpátky, tak nám nedá ani nachvíli pokoj, hlavně tobě"
"Mě to nijak vadit nebude, a když bude furt otravovat, tak ji vyrazím"
"Ale co když se pokusí napadnout Soukeho, Kisukeho a Daisukeho? Kumiko už se napadnout pokusila"
"Tak si to s ní pěkně vyřídím"
"A nemohla bych to udělat já?!" vyjekla nadšeně Minako.
"Mám sní ještě nevyřízené učty!"
"Tebe to ještě nepřešlo Min?"
"Jak by mě takováhle ÚŽASNÁ věc mohla přejít" zablísklo se Minako zlověstně v očích. Hanako si jen povzdechla.
"No nic, já už radši půjdu, než se ten pablb probudí. Vzkaš tomu blbovi prosím, že na něj čekám na cvičišti za domem, ale neříkej mu, že jsem to já, chci aby to bylo překvápko"
"Dobrá"
"A nepohlídla bys mi prosím Kumiko, čeká na tebe doma"
"Spolehni se" mrkla na ni. Minako se usmála a zmizela v obláčku kouře. Hanako se zvedla a šla vzbudit chlapce.
"Zlatíčka, vstávejte"
"Hm, co se děje?" zeptal se rozespalý Sosuke.
"Předchvíli tady byla teta Minako, chce abychom ji pohlídali Kumiko, musí si totiž něco vyřídit, takže šup se umít a obléct, snídani připravíme u tety doma"
Kluci se šli umít do koupelny, a Hanako se šla převlíct, do své tmavě šedé sukně a modrého trička. Zrovna si zavazovala vlasy do copu svoji ninja páskou, když tam vběhli kluci.
"Jsme hotoví" řekli naráz.
"Dobrá, teď mám pro vás jednu důležitou misi"
"Jakou???" zaleskla se jim očka
"Musíte vzbudit tatínka, jinak příjde pozdě, musí si jít taky něco vyřídit"
"Jasně" přikývli. Všichni tři se rozeběhli a skočili přímo na spícího černovláska.
Sasuke, který to nečekal, vyjekl a prudce se posadil. Hanako se začala smát a smíchem nakazila i tři malé uličníky, kteří vesele skákali kolem Sasukeho. Ten se podíval na Hanako a poté se podíval na tři chlapce. Všichni čtyři se vesele smáli. Sasuke se taky začal smát.
"Někdo na tebe čeká na cvičisti za domem" řekla Hanako. Chlapci seskočili z postele a dohopkali k Hanako.
"Kdo?"
"To nevím, ale já musím jít hlídat Kumiko"
"Kumiko? Kdo to je?"
"To ti řekne potom někdo jiný. Tak zatím" usmála se Hanako a i s chlapci zmizela v obláčku kouře. Sasuke něco rozrmzele zahuhlal a vstal. Trochu se skulturnil a vyrazil na cvičiště za domem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Waniie ^^ Waniie ^^ | Web | 13. srpna 2011 v 23:44 | Reagovat

Ahoj,mám pro vás diplom :-D

2 Smajli Smajli | Web | 14. srpna 2011 v 17:00 | Reagovat

Tak jsem se k tomu konečně dostala =) Docela fajn povídka, pěkně se to četlo, mělo to sice trochu rychlý spád, ale to nevadí. Musela jsem se smát jménům Daisuke a Sosuke, jak po Sasukem zdědili zrovna toho ukeho =D

3 AlexP AlexP | Web | 15. srpna 2011 v 17:29 | Reagovat

super poviedka :) prvá po dlhom čase ktorá nie je yaoi XD teším sa na pokračovanie :)

4 Zukashi Zukashi | E-mail | Web | 17. srpna 2011 v 13:08 | Reagovat

Já souhlasím se smajli.. trochu sychlý spád, ale to se mi stává taky...jinak fkt dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama