To jsem si mohl myslet že to tak dopadne...2/3

30. července 2011 v 18:19 | Tarei |  Hetero

To jsem si mohl myslet že to tak dopadne...2/?


Nezačne ošetřovat...Nejdříve to pečlivě vyčistí a pak zašije... Utře si pot z čela a podívá se na mě.

"Díky že si ho přinesl...." Zářivě se usměje a já ji úsměv oplatím, nevím proč ale i kdybych trucoval tak ji úsměv oplatit MUSÍM!! Svěsím hlavu a podívám se na Naruta.

"Sestro!" Zavolá Sakura až nadskočím protože jsem to nečekal.
"Hai?"
"Odvezte ho na pokoj"
"Hai!" Řekne a už ho převáží...Já jdu spolu s ní ale ještě předtím na Sakuru krátce mrknu.
Když jsme na pokoji tak si jen sednu a čekám než se Naruto probudí...Nějak nevnímám a za krátkou dobu už nevím o světě.
Probere mě až...

"Sasuke..." Zachroptí někdo a já se hned proberu
"Naruto! Jak ti je?"
"Teď už dobře" Usměje se
"To jsem rád! Co se stalo...

Naruto se za krátko uzdravil a dny plynuly dál a dál, pořád jsem se sbližoval se Sakurou...Dokonce jsme se i málem políbily...málem...

Flashback
"Sakuro?" Zeptal jsem se když jsem seděl vedle ní na lehátku, ona na mě obrátila svoje smaragdy
"No?" Řekla a pak stuhla, nahýbal jsem se k ní když...

"Doktorko Haruno!" Vtrhla dovnitř sestra a Sakura musela odejít
End flashback

Když jsem byl tak jednou s Narutem v Ichiraku...o něčem se mi svěřil...prý...

"Sasuke?"
"Hm?" Odvětil jsem s plnou pusou nudlí.
"Víš...dozvěděl jsem se že..." Sevřel Naruto hůlky v ruce až jsem si myslel že prasknou...
"Že..." Vzlykl
"Naruto co je?"
"Jiraya a...a Iruka jsou mrtvý!" Z očí mu vytryskly slzy...psychicky
se z toho zhroutil...Zavedl jsem ho tedy k sobě domů a tam mu poručil ať si lehne...Usnul...jen tak jsem ho pozoroval a usmíval se. Rozhodl jsem se jít taky spát.

"Sasuke...SPÍÍÍŠ?!" Zařval mi do ucha Naruto
"Teď už ne!" Zakřičel jsem na něj nazpátek
"Už je ti líp?" Zeptal jsem se... Sklesl...
"Ale jo..." Zářivě se usmál
"Dneska mají pohřeb...." Řekl ještě smutněji než před tím
"No tak Naruto? Kde je ten kluk který se nikdy nevzdával hm?" Položil jsem mu ruku na rameno
"Pryč..." Odpověděl a vstal z postele.

"Půjdu domů se připravit...Jako za starých časů víš kde je schůzka ne?" Usmál se a dával si bundu kterou jsem mu před tím vyslékl (jak úchylné xD)
"A...A co Sakura?" Vyhrkl jsem dřív než jsem se stačil zamyslet
"Té už jsem to řekl!" Znovu se usmál a pak nasadil vážnou tvář a odešel.
Osaměl jsem...Najednou mi hlasitě zakručelo v břiše...Asi se půjdu najíst, hned jak to domyslím co bych si mohl dát už beru do ruky jablko...nic lepšího mě nenapadlo protože nějaké speciální snídaně si teda nedělám...

Dám si na sebe černý oblek, obuju boty a jdu...Cestou potkám Naruta...kupodivu...pomyslím si a mlčky jdeme na rozcestí kde se máme sejít se Sakurou. Nebe se rozplakalo...Prší, pláče nad ztracením někoho cenného a milovaného člověka. Když jsem uviděl Sakuru v černém skoro mě porazilol...Byla krásná ale...černá k ní neseděla. Tentokrát neměla na tváři ten okouzlující úsměv s kterým mě vždy dostala do kolen ale teď měla neutrální výraz říkající "proč?" Podívala se na mě těma zelenýma kukadlama a pak pohlédla i na Naruta.
Společně jsme se rozešli směr pohřeb...Za chvíli jsme tam dorazili a všichni tam již byly. Čekalo se jen na nás...
Nejdřív byl nějaký nudný proslov a pak přišly na řadu lilie. Každý si vzal jednu bílou lilii a položil ji na hrob, jednoho a poté i druhého člena vesnice. Sakura je tam dala mlčky ale po tváři ji sklouzla slza, a ani já jsem k tomu neměl daleko ale udržel jsem se. Kdžy bral Naruto lilie do rukou, už spouštěl ta stavidla a ruce se mu třásly.

"Jirayo, Iruko...Proč jste musely odejít? Nechali jste mě tu sami!"Vzlykl a poté pokračoval
"Iruko! Učil si mě a jako první si ve mě věřil tak proč?!" Ptal se a na tvářích měl potopu.
"Jirayo!! Byl jsi učitel, ten nejlepší a teď? Ty jeden zvrhlej poustevníku! Perverzáku! I přes to všechno jsme tě měl rád" Vzlykl a položil lilie na hroby.

"Já, Naruto Uzumaki přísahám!! Že ty dva pomstím!" Přísahal a v očích mu cosi zajiskřilo...
Nevím co to bylo ale bylo mi ho strašně líto, myslím že nikdo jeho bolest neprožíval tak jako já...Bylo mi ho líto! Opravdu!
A ke všemu je to můj nejlepší kamarád! Jako bratr...Po tváři mi sklouzla jedna nezbedná slza a objal jsme Sakuru kolem ramen. Jen se na mě podívala pak svůj pohled opět nasměrovala do země.

Konec Sasukeho pohledu...

Chlapec bloudí ulicí, právě byl na pohřbu svých učitelů, jeho blonďaté vlasy smáčí voda a oči zaplňuje taky jenom voda...Čím to asi bude? Nebe i on trpí...Slzy jsou slané a mísí se se sladkým deštěm. Šel po ulici směrem ke svému domovu...Ne, on nesmí brečet...Pomstí je, tím si je jistý jako ještě nikdy, kapky se přestaly válet po jeho tváři a on odhodlaně vztyčil hlavu a rozutíkal se ulicí, nedbal na to že voda stříká všude kolem a jen tak běžel a běžel. Doběhl k sobě domů a i když byl celý mokrý tak se svalil do suché postele. Divil se že mezi vším tím bordelem prošel bez zranění...Začal tedy s uklízením...Chystá se totiž něco udělat, něco čeho bude jednou litovat, teď ho to ani nenapadlo a dál poklízel svůj příbytek.

Potácela se vesnicí...Její lesklé růžové vlasy, vonící po třešních, teď byly zmoklé a díky tomu i o pár centimetrů delší...Oči sklopené dolů dívajíc se na své boty, kopala do všeho co jí přišlo pod nohu. Neplakala ani tak za Jirayu jako za Iruku...Ale i tak toho zvrhlíka měla ráda, pro sebe se usmála...

"Proč jste odešly?" Zašeptala do ticha.

"Sakuro!" Slyší z dálky povědomí hlas. Ne povědomí...až moc dobře věděla komu patří a tak se zastavila.
"Sakuro...ehm...můžem jít spolu ne?" Zeptal se a ona jen němě přikývla.

"Sasuke..." Zašeptala sotva slyšitelně
"Hm?" Zeptal se a tvář stále ještě zmáčenou
"Víš...přemýšlela jsem...proč se tohle na světě děje? K čemu je to zapotřebí? Nebo spíš komu" Stále šeptala
"To nevím ale...jsem si jist že dokud tu bude láska bude tu i nenávist" Přitom slovu láska na ni mrkl ale ona si toho ani nevšimla protože svůj pohled upoutala šedá zem.

"Sakuro?" Zeptal se
"No?" Stočila k němu pohled a zastavila...
Sasuke ji prudce objal a přivinul k tělu...Ona ho taktéž objala ještě s větší silou...Jen tam tak stály promáčení od deště.

Blonďáček měl mezitím zbalené věci a uklizený pokoj. Odebral se tedy ven... Byla už noc a nebe už nesmutnilo. Jeho oči taky vyschly.
Vydával se tichou Listovou až k bráně.

"Naruto!" Zvolala a rozeběhla se. On se jen nepřítomně otočil...
"Co chceš?" Zeptal se s ledovým klidem modrovlásky.
"Prosím! Neodcházej! Miluji tě z celého svého srdce!" Teď už se na ni otočil celý...
"Hm...Si otravná!" Vmetl ji do očí a jí se po tvářích valily slzy.
"Prosím...nebo mě alespoň vezmi s sebou! Nebudu ti na obtíž!"
"I po tom všem...si hrozně otravná..." Řekl a zmizel. Hinatě se rozšířily zorničky.
"Děkuji...Hinato" Ozvalo se jí u ucha a následně cítila bolest v zátylku...Pomalu zavírala oči i když se snažila co nejvíc zůstat při vědomí tak nakonec padla k zemi...Položil ji na lavičku a odcházel. Blonďák s modrýma očima, jasnými jako studny, ocházel. Prošel bránou Konohy a naposledy se otočil. Pro sebe se usmál a odešel.

Narutův pohled:
Odešel jsem z Konohy za tím abych se naučil využívat Kyuubiho a pak ho volně používat v boji, tedy alespoň jeho chakru...Byl jsem zaslepen pomstou, ůplně. Chtěl jsem ze všech nejvíc aby ten hnusnej Peiňák zemřel! Táhni do pekel!
Konec Narutova pohledu

Sasukeho pohled: (já vím furt přepínám xD)
Ráno jsem se probudil díky hlasitému zvonku...

"Kterej idiot?!" Zařvu na celej barák když zjistím že je půl páté ráno... Sejdu dolů a jdu otevřít tomu kdo mě probudil...
Otevřu dveře a vypadne na mě růžovláska...

"Sakuro?"
"Sasuke" Zašeptá a vydýchává se.
"Co se stalo?"
"Naruto...on odešel!" Vzhlédne ke mě ještě stále zhluboka dýchá
"Cože ? Kdy?!"
"Včera...dozvěděla jsem se to od Hinaty, snažila se ho přemluvit! Sakra Sasuke! Já už to víc krát nechci zažít! Víckrát ne..." Poslední větu zašeptá a sesune se k zemi...Já k ní přiběhnu a obejmu jí
"To bude dobrý..." Šeptám jí stále
"Nebude...nejdřív ty, teď on...Proč vždycky musí odejít někdo z týmu? Proč vždycky jen kvůli pomstě!" Křikne a mě se sevře srdce, měla pravdu...nejdřív jsem to byl já a pak Naruto...Tohle nedovolím! Pohlédnu na Sakuru a pak vstanu.

"Sakuro! Přivedeme Naruta zpět!" Řeknu a podávám jí ruku aby vstala.Chytne se jí a já jí vytáhnu nahoru.
Přemísťujeme se za Tsunade která nám přidělí misi ještě spolu s Leem, Tenten a Nejim abychom ho přivedly zpět...
Výrážíme od útrob Konohy a máme namířeno někam za ním... Snažím se naleznout jeho chakru ale nějak mi to nejde, naštěstí se ozve Sakura.

"Doleva" Oznámí a všichni se přesuneme tím směrem.
Zanedlouho se ocitáme tam...kde jsem minule vyhrál, Údolí konce. Na jedné z mohutných soch u vodopádu poznávám oranžovou cihlu jak se ještě dívá za obzor.

"Hey!" Křiknu a už se k němu rozbíhám
"Sasuke ne!" Snaží se mě Sakura zastavit ale nějak jí to nepomáhá protože já běžím dál za ním...

"Ty idiote! Okamžitě se vrať zpět! Co tvůj sen stát se hokagem a tvý přátelé! A co já? Sakura? Tým... to pro tebe už vážně nic neznamená?!" Křiknu na něj a povalím ho nazem přičemž ho držím za límec a sedím na něm...On se na mě dívá těma lhostejnýma očima které jsem před nedávnem používal i já.
"Jste otravní...nechtějte mě přivézt zpět" Odpoví mi.
"Sakra já tohle moc dobře znám! Taky jsem byl takový! No tak vzpamatuj se dřív než bude pozdě! Já taky lituju že jsem ho zabil! On chtěl Konohu chránit a tak vyvraždil klan sakra! Co když to Pein taky neudělal schválně no tak Naruto probuď se!!" Zakřičím a on mi poté natáhne
"Sakra nech mě už bejt!" Zakřičí a já se proti němu rozbíhám přitom v ruce chidori.
Boj trval dlouho a nakonec....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama